Silou psů – Miroslav Černý

Jan Gřešek / ilustrace, grafická úprava a návrh obálky
Jakub Guziur / doslov

Poezii Miroslava Černého dlouhodobě formují inspirace z absolvovaných cest i práce na překladech starých ság, mýtů a pověstí. Autor se přitom nesnaží o pouhou „exotizaci“ verše prostřednictvím cizích míst, názvů a jmen, ani o zahrnování vypůjčených látek a námětů do poezie vlastní. Jde mu spíše o to nalézat paralely mezi soukromým a nadosobním, mezi aktuálním a věčným, mezi reálným a mytickým. Zjevná je zde potřeba vytvořit si skrze poezii a na hrubém půdorysu dávných příběhů jakýsi moderní osobní duchovní systém, jenž by fungoval jako opora v chaosu dnešního světa. A v nalézání i konstruování „osobních“ mýtů a mytologií autor zdárně pokračuje i ve svém novém básnickém souboru.

ohlasy a recenze

„Podobně se dívaly kolem sebe i jiné velké persony českého básnického parnasu, kromě Hrušky třeba Oldřich Wenzl, takže Miroslav Černý jen navazuje tam, kde jiní skončili. S parádním nátiskem, neotřepaným slovníkem a hlavně s tolik potřebnou empatií, díky které dokáže spatřit báseň i v úplně všedním okamžiku. [...] Leckterý jiný autor v tu chvíli ještě potřebuje příběh, jen pod dojmem obrazu nic kloudného napsat nedokáže. Ne tak Černý, jenž čtenáře strhne pouhým obrazem. Tak jako dobrý malíř.“

Ivan Motýl / Ostravan.cz

„Černý do sbírky shrnul gnómická sdělení i rozsáhlejší básně posedlé exotikou cest, divočinou a luštěním dávných písem. [...] Utlumená metaforika uvolňuje místo souřadnému řazení substantiv a vykřesává přesahy ze situačních popisů. Geologické představy si tu podávají ruce s imaginací vznícenou dějinami a básnický subjekt sceluje báseň setrvalým úsilím být celý, být vzkříšen k celosti.“

Petr Bílek / Literární noviny

„Pokud bych se měl rozhodnout, do jaké úrovně zařadit zatím poslední sbírku Miroslava Černého Silou psů, umístil bych ji na nějakou z vyšších příček v rámci soudobé české poezie.“

Pavel Horký / Tvar